close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Závody a soutěže

Vozatajství

28. února 2009 v 17:30 | Babu
O CO JDE?
O to, aby "kočí" co nejrychleji se svým koněm nebo koňmi projel požadovanou dráhu.

ROZDĚLENÍ
Jednospřeží; s jedním koněm.
Dvojspřeží; s dvěma koňmi.
Vícespřeží; s více jak dvěma koňmi, přičemž se koně do zápřahu řadí vždy po dvojicích za sebou.


DŮLEŽITÉ INFORMACE
  • U nás se tento sport jezdí převážně se Starokladrubskými koňmi nebo Orlovskými klusáky.
  • V poslední době jsme mohli zaznamenat velký vzestup zájmu o tento sport.
Správné držení opratí
Normální vozatajství
Vozatajství ve vodě

Cross-Country překážky

16. února 2009 v 12:00 | Babu
1. KRMELEC
- Má příjmený tvar a vyžaduje hodně kmihu, aby se překonala jeho šířka.

2. STĚNA
- Je to pevná a náročná překážka, ale obvykle může po jejím rovném přeskočení následovat snížený doskok.

3. ŽIVÝ PLOT
- Na tuto překážku najíždějte opatrně, aby kůň přeskočil nad vrcholem.

4. KMEN
- Kláda postavená přes příkop či jámu. Nenajeďte moc rychle, kůň potřebuje čas na odhadnutí překážky.

5. ŠPICE
- Je-li překážka označena praporky na obou stranách, můžete si vybrat zda jí přeskočíte přímo přes "V" nebo přes její rovnou část.
ZDROJ: horses.blog.cz

Splétání hřívy

10. února 2009 v 10:00 | Babu

Pokud se s koněm nebo s poníkem chystáme na závody či výstavu je dobré (ne-li nutné) upravit jeho zevnějšek, jak nejlépe dovedeme. Dnes to bude o splétání hřívy. Tento úkon nám sice zabere nějaký ten čas, obzvlášť když máme netrpělivého koně nebo citlivého, ale výsledek bude stát za to! Zaplétáním hřívy v neposlední řadě zvýrazníme linii krku - kůň bude působit elegantněji.

CO BUDEME POTŘEBOVAT:
Potřebujeme samozřejmě koníka, kterému budeme hřívu splétat. Ne všem koním spletená hříva sluší, například jsou plemena u kterých v žádném případě hřívu nezaplétáme (hafling, frísky kůň...)! Pokud koník nemá protrhanou hřívu musíme ji protrhat, aby nebyla příliš dlouhá a hustá. To znamená, že musíme odstranit dlouhé žíně vespod. K tomu používáme hřeben na hřívu, kterým žíně opatrně rychlým škubnutím vytrhneme. Jen dejte pozor, aby to koníka nebolelo! K samotnému zaplétání hřívy dále budeme potřebovat hřeben, gumičky, (na černou černé, na bílou bílé), bílou leukoplast nebo jinou libovolně barevnou lepící pásku, kterou budeme moci copánky ve finále omotat, a nůžky na její stříhání.

1. krok: Koníka si na ohlávce uvážeme na vhodném místě - buď ve stáji, nebo venku. Kdo je malý, nebo má velkého koně, vezme si vědro (nebo něco jiného na co lze stoupnout-fantazii se meze nekladou), aby na hřívu lépe dosáhl.
2. krok: Pokud koni hříva padá po obou stranách krku, načešeme ji na jednu stranu a pečlivě jemně pročešeme hřebínkem.
3. krok: Hřívu navlhčíme a přitlačíme nejvíc dolů, aby byla plochá a přiléhala ke krku.
4. krok: Každý pramínek zachytíme zvlášť do gumičky.
5. krok: Dbáme na to aby vzdálenost mezi pramínky byla stejná (asi tak na šířku hřebene, zaleží na hustotě hřívy.
6. krok: Začínáme splétat od kštice. Pokud chceme aby copánky byly vztyčené, dáváme pozor už při pletení a snažíme se splétat co nejvíce nahoru (k tomu nám poslouží ono vědro, na kterém budeme stát, abychom byli nad koňským krkem a mohli copánky táhnout vzhůru). Copánky mohou být, ale i spadlé na stranu, záleží na našem vkusu.
7. krok: Navlhčíme a uhladíme jeden pramen, rozdělíme jej na tři části a začneme plést copánek. Žíně dobře utahujeme Konec zavážeme - nejlépe gumičkou nebo provázkem.
8. krok: Když máme spletené všechny copánky začneme je do kštice upravovat do bobečků.
9. krok: Nejprve copánek přehneme a volné štětičky, které nám zbyly dole pod gumičkou, omotáme kolem copánku.
10. krok: Copánek obtočíme a dobře upevníme gumičkou či provázkem. Snažíme se, aby konec copánku schovaný a nikde nevyčníval.
11. krok: Už máme skoro hotovo. Nyní nastříháme cca 7-10cm dlouhé proužky z leukoplasti a co neblíže a ke kořínkům hřívy, každý bobeček omotáme a řádně upevníme.
12. krok: Můžeme také využít kontrastu a na černou hřívu použít bílou leukoplast, ale i černá hříva s černou leukoplastí vypadá dobře!
Dobrá rada na závěr: Pokud musíme splétat hřívu večer před závodem, navlhčeme na každý copánek kousek punčochy a připevníme gumičkou. Copánky tak zůstanou čisté a nebudou se rozplétat.

Moje zkušenosti se zaplétáním hřívy: No, takže moje zaplétání není nijak valné. Jednou, jsem se Johníkovi pokoušela zapléct hřívu, ale jemu se to vůůůůůbec nelíbilo. :oD Tak jsem jí nechala nakonec rozpuštěnou....=D No, na přehlídce jsme vyhráli 3. místo, ale stuhu mi můj milovaný bratříček rozstřihal! (myslela jsem, že ho zabiju)

Tak to je vše...písněte nějakej komentíček...

Rovinové dostihy

5. února 2009 v 18:20 | Babu
Rovinové dostihy jsou pro mnoho lidí velice důležité. V prvé řadě jsou vysoce produktivním mezinárodním průmyslem, který zaměstnává velké množství lidí a disponuje obrovskými sumami peněz. To, co se děje před zraky publika na dostihové dráze, je jen výkladní skříň; chov plnokrevníků a celá mašinérie jejich výcviku, které tvoří podstatu toho průmyslu, jsou ukryty za scénou. Rovinové dostihy, které publikum chápe jako vzrušující podívanou, jsou pro chovatele především výkonnostní zkouškou ovlivňující další chov. Nemalé částky peněz se točí také kolem sázek, které jsou s dostihy nerozlučně spjaty. Jejich prostřednictvím se z diváků stávají účastníci, kterým tak dostihy poskytnou nejen zábavu, ale i pocit sounáležitosti s dostihovým světem. Pak není důležité, zda je člověk bohatý vlastních koní, či chudý dělník, pro kterého je sázení na koně zálibou. Protějšek rovinových dostihů anglických plnokrevníků je automobilová Formule 1, a to nejen proto, že základem obou podniků je opojení velikou rychlostí.

Stejně jako v automobilovém průmyslu se i v dostihovém průmyslu investují velké finanční částky do toho, co lze všeobecně nazvat výzkumem a vývojem- ať už se to týká jezdecké výstroje, veterinární péče, chovatelské techniky, genetiky či transportu. A stejně tak, jako má řidič osobního auta užitek z technických novinek vyvinutý pro Grand Prix, i peníze vložené do výzkumu pro špičkový dostihový sport se časem zúročí také obyčejným svátečním jezdcům. Malým příkladem může být ochranná přilba, vyvinutá pro žokeje, která je dnes obecně užívána. Jiným příkladem je vývoj transportu koní. První přepravní box byl použit k přepravě závodního koně v roce 1816.V současné době se již celkem běžně koně přepravují na velké vzdálenosti letecky, protože chov plnokrevníků je vzkvétajícím odvětvím na celém světě.

Organizovaný sport je pravděpodobně největším darem, který po sobě ve světě zanechalo Britské imperium. Sporty, jako je kriket, tenis, golf a fotbal, se ustálily zhruba v dnešní podobě ve druhé polovině 19. století, ale dostihy je o mnoho let předešly. anglický plnokrevník, často plným právem označován jako nejlepší výtvor člověka, spatřil světlo světa více než 100 let předtím, před rokem 1750. Dostihy nabyly podobu sportu tak, jak ho známe dnes, okolo roku 1800.

Historie dostihů: Nejstarší záznam o dostizích, pocházejicí z roku 1540, dokládá, že nejstarším dosud existjujícím dostihovým závodištěm v anglii je Chester. Královna Alžběta I. jezdívala sledovat dostihy na pláni u Salisbury a ještě před koncem století se toto závodiště objevilo na mapě Doncasteru. Po roce 1640 se začalo závodit v Epsomu a do roku 1700 se stal hlavním městem dostihového světa Newmarket. Díky královskému patronátu, který mu zaručil popularitu. Král Jakub I. byl prvním panovníkem, který v roce 1605 město navštívil, a pro Karla II. se po jeho restauraci stalo od roku 1660 domovem. Dostihová ročenka, ve které se uvádí termíny a výsledky dostihů, byla poprvé publikována v roce 1727. V roce 1740 postavil anglický parlament mimo zákon všechny závody, jejichž majetek byl menší než 50 liber, aby tak získal kontrolu nad bouřlivě se rozvíjejícím sportem. Derby, závod, který se stal vzhledem pro mnohé další na celém světě, se poprvé běželo v roce 1780 a zvítězil v něm Diomed. Tehdy již bylo v Británii 59 dostiových závodišť a jedinými dvěma víkendy, kdy se neběželi žádné dostihy, byl ten po Velkém pátku a o Vánocích. Dostihy a s nimi i chov plnokrevníků se rozsířily do všech zemí, na které měla Velká Británie nějaký vliv. V Severní Americe bylo první oficiální dostihové závodiště otevřeno v roce 1665 Long Islandu a v New Yorku. Ve Francii se první oficiální dostihy běžely v roce 1776 poblíž Paříže, v Německu v roce 1822 v Meklengurgsku, v Itálii v roce 1837 ve Florencii a v Neapoli. Na jižní polokouli byly první dostihy zaznamenány v roce 1810 v Sydney v Australii a v roce 1842 v Aucklandu na Novém Zélandě. V Čechách se poprvé běžely dostihy v Praze roku 1839 a v Pardubicích roku 1842.

Struktura dostihů: Struktura dostihového sportu je na celém světě stejná. Základem všeho je vlastník koně, na kterém jsou všichni ostatní závislí. Vlastník zaměstnává professionálního trenéra, který koně připravuje pro dostihy a najímá pro ně jezdce. Majitel nebo majitelka bývá například někdo, kdo má společenské postavení a bohatství. Majitelé mohou své koně čistě jen pro radost, aniž by očekáváli návratnost vynaložených prostředků, nebo je mohou naopak chovat z komerčních důvodů (koně i žokejové mohou nést na svých dresech firemní nápisy nebo reklamu). Nejčastější je ale kombinace obou důvodů. Nové koně může vlastník získat buď vlastním odchovem, nebo nákupem od profesionálních chovatelů plnokrevníků. První linii dostihového sportu tvoří trenéři a žokejové. nejlepší trenéři mají obvykle stálý příliv zákazníků a v tréniku mívají 200 i více koní. K tomu je pochopitelně zapotřebí velká armáda stájníků i pracovních žokejů. Žokejové ( žokeji mohou být i ženy, ale mužské pohlaví v tomto sportu stále převládá) mohou mít buď smlouvy s jednotlivými vlastníky či trenéry, nebo jsou na volné noze a nechávají se najímat na jednotlivé jízdy. Amatérští jezdci se účastní menšího počtu pro ně určených závodů. Zákulisí dostihového sportu tvoří mohutně rozvinutý průmysl chvu plnokrevníků, připravený splnit každé přání koupěchtivých majitelů. Na vrcholu zájmu profesionálních chovatelů stojí mladí koně. Ostatní chovatelé, kteří koně chovají spíše ze záliby, posílají na trh ročně 1 nebo 2 koně. Převážná část koní odchovaných velkými stájemi se prodá a nakoupí v aukcích.

Dostihový kalendář: Koně v rovinových dostizích závodí od dvou let a běhají na vzdálenost od 1000m do 4400m. Nejprestižnějšími závody jsou klasické dostihy pro tříleté v délce mazi 2000-2400m. Většina zemí pořádajíci dostihy má vlastní seriály závodů, na nichž se testují schopnosti koní. Původní jsou britské 1000 Guineas (pro klisničky, poprvé se běžely v roce 1814) a 2000 Guineas (1809, pro hřebečky a klisničky). Oba závody se běží v květnu v Newmarketu na vzdálenost 1600m. V červnu v Epsomu beží Derby (od roku 1780, pro klisničky a hřebečky) a Oaks (od roku 1799, pro klisničky), oba na vzdálenost 2 400m. V září se běží v Epsomu St. Leger (od roku 1776 pro hřebečky a klisničky) na 2 800m. V Americe dávají přednost škvárovým dráhám před trávou, nejznámějším závodem tam je Kentucké derby, které se běhá od roku 1875 v Churchill Downs v Ketucky na dráze dlouhé 2 000m. Mezi nejdůležitější v Evropě patří Diamond Stakes krále Jiřího VI. a královny Alžběty pro koně všech věkových kategorií, které se běží v červenci v Ascotu a Prix de l'Arc de Triomph, který se běží v řijnu v Longchamp u Paříže. Tyto závody jsou dotovány značnými finančními cenami, které však byly překonány některými nově založenými dostihy, jako např. Japonský pohár, Dubajský pohár nebo seriál dotihů Chovatelského poháru v Serevní Americe.

Registana

22. ledna 2009 v 18:10 | Babu
Pohlaví:klisna
Barva:tmavá hnědka
Narození:1.4.1996
Věk:10
Míry:162 · 168 · 184 · 19,1
Otec:Tauchsport (GDR)
Matka:Reklame (GDR)
Otec matky:Immer (HUN)
Plemeno:A 1/1
Chovatel:Gestüt Görlsdorf
Kariéra:Starty: 35 ·
Vítězství: 21
Umístění: 10
Výhry: 10 489 457 CZK
Tato hnědka svoji dostihovou kariéru zahájila jako tříletá v rodném Německu, když ze tří startů získala pouhých 500 DM a při svém debutu přes proutěné překážky dostih nedokončila. Málo co nasvědčovalo tomu, že je sestrou Registana a Regalla, dvou famózních německých steeplerů. Proto byla také k mání a na konci sezóny 1999 byla zakoupena pro Stáj Wrbna.
Již jako čtyřletá začala prokazovat, že svým starším bratrům ostudu dělat nebude. Z pěti startů získala dvě vítězství, cenné bylo i její třetí místo v Markgraf-Berthold-Jagdrennen (L) v Baden-Badenu.

Jako pětiletá startovala osmkrát, získala tři vítězství a pět umístění. K nejcennějším výsledkům patřilo vítězství v pardubické Ceně Vltavy (L), druhá místa v Altes Badener Jagdrennen (L) v Baden-Badenu a v Premio Belfe v Meranu. Dokázala se vyrovnat jak s pardubickou oranicí, tak i s rychlými dostihy v zahraničí, dokázala zvítězit v dostihu na 3300 i na 4600 metrů.
O rok později jako šestiletá si získala ještě větší respekt, když zvítězila čtyřikrát za sebou, dvakrát v Pardubicích a dvakrát v Meranu. Sezónu zakončila pátým místem v konkurenci francouzských, německých a italských koní v Gran Premio di Merano Forst (Gr.1), který se běhá o částku převyšující v přepočtu 14 milionů korun.

V následující sezóně 2003 nepoznala Registana porážku. Začala vítězstvím ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu, pak si připsala vítězství v kvalifikačním Memoriálu mjr. Miloše Svobody v Pardubicích, znovu se vrátila do Merana pro vavříny v Premio U.N.P.C.P.S. V závěru sezóny pak splnila nesmírně těžkou úlohu desetinové favoritky a zvítězila ve Velké pardubické steeplechase cross-country (L). Stala se tak královnou překážkových dostihů v České republice.
V roce 2004 jako osmiletá nejprve přijala výzvu neporazitelného Almanzora, využila jeho zaváhání a znovu zvítězila ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu. Stejně jako vloni si poradila s domácí konkurencí v červnové kvalifikaci pro VP. Po dalších dvou vítězstvích v Meranu nastupovala jako jasná favoritka do 114. ročníku Velké pardubické st.ch.c.c. (L), kde téměř systémem start-cíl pod vedením Petera Gehma obhájila své loňské prvenství v rekordním čase.

V závěru sezóny absolvovala své první vystoupení na anglické půdě ve Sporting Index Chase v Cheltenhamu. V tomto dostihu sice neprohrála, ale v důsledku omylu Petra Gehma musela být ve vedoucí pozici na začátku cílové roviny zadržena, když sahala po vítězství. V anketě Jockey clubu ČR získala titul Nejlepší steepler roku 2004.

Sezónu 2005 zahájila pro problémy s alergií až v červnovém Memoriálu mjr.M.Svobody a pokračovala ve svém vítězném tažení. Poté zvítězila dvakrát v italském Meranu a postavila se jako horká favoritka na start Velké pardubické. Bohužel nezvládla druhou překážku, poprvé v životě upadla a připravila se tak o možnost získat jako první klisna v historii čistý hattrick. Ani tento neúspěch ji však nepřipravil o vrcholnou pozici v handicapovém hodnocení překážkových koní v ČR.

Velká pardubická

2. září 2008 v 17:53 | Babu
Velká pardubická je dostihový závod (steeplechase cross-country), konající se každou druhou říjnovou neděli na dostihovém závodišti v Pardubicích. Jedná se o nejtěžší a nejprestižnější dostih v kontinentální části Evropy. Ve Velké Británii se každoročně koná podobný dostih - Velká
národní (Grand National Liverpool steeplechase).
Historie
Na počátku byly hony. Vyšší šlechta oblečená do barevných kabátců se smečkou psů a na koních pronásledovala zvěř a překonávala přitom různé přírodní překážky. Tento druh zábavy se brzy stal oblíbeným i v Čechách. První závod se uskutečnil roku 1836 na chlumeckém panství Oktaviána Kinského. Díky aktivitě knížete Františka Lichtenštejnského se tyto hony (zvané parforsní) přesunuly do Pardubic. Charakter zdejší krajiny, která připomínala anglický park, byl příčinou velkého rozmachu honů v tomto městě.
Nejstarší závod, Velká liverpoolská, který se konal v roce 1836 v Anglii, inspiroval i ostatní evropské země. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha.
První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8 000 zlatých. Na startu stálo 14 koní. Vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Phantome s anglickým žokejem Sayersem v sedle. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, politických událostí v roce 1968 a nepřízni počasí v letech 1876 a 1908.

[editovat] Současnost

Dnes se Velká pardubická koná vždy druhou říjnovou neděli. Dráha tohoto dostihu měří 6 900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9-10 minut. Na startu se setkává asi 15 až 20 koní s těmi nejlepšími žokeji (i žokejkami) nejen z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede 7 dostihů). Posledním a hlavním dostihem je dostih pojmenovaný po současném sponzorovi Velká pardubická České pojišťovny
SEZNAM SKOKŮ ( PŘEKÁŽEK )
  • 1. Živý plot (po startu)
  • 2. Živý plot s příkopem
  • 3. Malý vodní příkop
  • 4. Velký Taxisův příkop
  • 5. Irská lavice
  • 8. Popkovický skok
  • 7. Francouzský skok
  • 8.-9. Malé zahrádky
  • 10. Anglický skok
  • 10. a,b,c) Prodloužený taxisův příkop
  • 11. Živý plot s příkopem
  • 12. Živý plot - seskok
  • 13. Živý plot
  • 14. Poplerův skok
  • 15. Drop
  • 16. Kamenná zeď
  • 17. Hadí příkop
  • 18. Velký vodní příkop
  • 19. Malý Taxisův příkop
  • 20.-21. Velké zahrádky
  • 22. Suchý příkop (za lesem)
  • 23. Proutěná překážka (Steeplechase skok)
  • 24. Živý plot (u hangáru)
  • 25. Velký anglický skok
  • 26. Suchý příkop (mezi břízkami)
  • 27. Havlův skok
  • 28.-30. Proutěné překážky
Zajímavosti
  • Dostih má pouze jednoho vítěze rekordmana. Čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou kůň Železník.
  • Nový časový rekord je z roku 2005 - 9:11,26. Postaral se o něj jedenáctiletý valach Maskul s žokejem Fuhrmanem v sedle.
  • V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň.
  • Jediným pětinásobným vítězem je stále žokej Josef Váňa.
  • Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová. Stalo se tak v roce 1937 a jela v sedle klisny Normy.
  • Jediný žokej, který vyhrál čtyři ročníky za sebou, byl Petr Gehm (2001 - 2004).
  • Nejvíc vítězství (koně):
  • 4x
    Železník (1987, 1988, 1989, 1991)
  • 3x
    Peruán (1998, 1999, 2000)
    Sagar (1981, 1982, 1983)
    Korok (1969, 1971, 1972)
    Epigraf (1957, 1958, 1959)
    Lady Anne (1891, 1894, 1896)
    Brigand (1875, 1877, 1878)

[editovat] Vítězové

RokKůňŽokej
2007SixteenDušan Andrés
2006Decent FellowJosef Bartoš
2005MaskulDirk Fuhrmann, Německo (Německo)
2004RegistanaPetr Gehm, Německo (Německo)
2003RegistanaPetr Gehm, Německo (Německo)
2002MaskulPetr Gehm, Německo (Německo)
2001ChalcoPetr Gehm, Německo (Německo)
2000PeruánZdeněk Matysík
1999PeruánZdeněk Matysík
1998PeruánZdeněk Matysík
1997VronskyJosef Váňa
1996CipísekV. Snitkovskij
1995It's a snipCh. Mann
1994EruditV. Snitkovskij
1993RigolettoL. Štencl
1992QuirinusJ. Brečka
1991ŽelezníkJosef Váňa
1990LibentínaK. Zajko
1989ŽelezníkJosef Váňa
1988ŽelezníkJosef Váňa
1987ŽelezníkJosef Váňa
1986ValencioK. Zajko
1985FestivalP. Vozáb
1984ErotN. Chludějev
1983SagarPavel Liebich
1982SagarPavel Liebich
1981SagarPavel Liebich
1980SimonV. Knápek
1979LegendaJ. Chaloupka
1978LancasterJ. Kasal
1977VáclavVáclav Chaloupka
1976LimitF. Zobal
1975MorK. Benš
1974MorK. Benš
1973Stephen's SocietyCH. Collins
1972KorokVáclav Chaloupka
1971KorokVáclav Chaloupka
1970Vezna IIN. G. Milev
1969KorokVáclav Chaloupka
1968dostih se nekonal
1967DresděnA.N. Sokolov
1966NestorT. Kňazík
1965MocnáF. Vítek
1964PribojV. Z. Gorelkin
1963KoranF. Vítek
1962GabojR. P. Makarov
1961GrifelI. L. Avdějev
1960GrifelI. L. Avdějev
1959EpigrafV. P. Prachov
1958EpigrafV. P. Prachov
1957EpigrafV. N. Fedin
1956LetecJ. Vavroušek
1955Furioso XIVJ. Čajda
1954UnkasL. Raimond
1953JunákF. Palýza
1952VítězM. Svoboda
1951SalvátorV. Hejmovský
1950VarJ. Jungman
1949UčeňO. Dostál
1948VarM. Kotek
1947Rayon DeM. Buret
1946TitanM. Svoboda
1938-1945dostih se nekonal
1937NormaLata Brandisová
1936HeroldO. Lengnik
1935HeroldO. Lengnik
1934WahneH. Wiese
1933RemusR. Spano
1932RemusR. Spano
1931PohankaF. Durand
1930Gyi Lovam!R. Popler
1929Ben HurG. Schwandt
1928VoglerH. Schmidt
1927ForumJ. Charous
1926All Right IIR. Popler
1925Landgraf IIK. Holoubek
1924HereroE. Stärz
1923Landgraf IIJ. Pinter
1922BaldurF. Gimpel
1921PeriwigJ. Syrový
1920JonathanK. Kozlík
1913HurainW. Reimer
1913Dick TurpinF. Janek
1912HurainW. Reimer
1912JamagataF. Bartosch
1911GlenmorganE. Krieger
1910Paul HestonM. Seiffert
1909žádný kůň neprošel cílem
1908dostih se nekonal
1907KourganJ. Birghan
1906TigraH. H. Huxtable
1905Scotch MoorM. Seiffert
1904DennisT. H. Buckenham
1903Jour FixU. Rosak
1902Jour FixU. Rosak
1901ChorazyF. E. Slinn
1900MagyarádT. H. Buckenham
1899SlavaT. H. Buckenham
1898Handy AndyR. Jekyll
1897MagyarádE. Geoghegan
1896Lady AnneE. Geoghegan
1895Galamb IIA. Hall
1894Lady AnneE. Geoghegan
1893HadnagyG. Williamson
1892AlphabetJ. Westlake
1891Lady AnneR. Fletcher
1890AlphabetG. Williamson
1889ParisisR. Fletcher
1888Et CaeteraM. Phillips
1887WoodmanH. Baltazzi
1886HannoR. Fletcher
1885AbracadabraH. Fries
1884JessicaW. H. Moore
1883VictoriaH. Baltazzi
1882Per DampfT. Harraway
1881VictoriaH. Baltazzi
1880Good MorningM. Phillips
1879RudiI. Hanreich
1878BrigandF. Metternich
1877BrigandF. Metternich
1876dostih se nekonal
1875BrigandG. Herbert
1874FantomeG. Sayers

Dostihy

1. září 2008 v 13:04 | Babu
Dostihy



Protože si lidé potrpí na závodění, jistě už na počátku historie domácího koně stály boje proti koni. Ve starověku pak byly po staletí velice oblíbené závody vozíků. První skutečně zaznamenaný závod byl na řecké olympiádě v roce 624, ale starší umělecká díla dokazují ještě dávnější původ.


Dostihový svět
Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. U nás je největším, nejzajímavějším a nejtěžším dostihem bezesporu Velká Pardubická. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech - největším střediskem amerického chovu plnokrevníků je dnes 2500 čtverečných mil velká oblast Blue Grass v Kentucky. Kentucky derby se běhá v Churchil Downs v Louisville, na dráze založené r. 1875. (Pro srovnání....Velká Pardubická se běžela poprvé už rok předtím.)


Steeplechase
Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené, pouze v Británii a Irsku jsou výjimečně populární. Nejslavnější steeplechase je Velká národní, ve světě známá spíše jako Velká liverpoolská. Běhá se od dubna 1837 v Aintee a má třicet překážek. Největší steeplechase v Evropě je však naše Velká Pardubická, trochu podobná cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké překážky.


Klusácké dostihy
V klusáckých dostizích je vedoucí velmocí USA. Více než 30 miliónů diváků navštěvuje závodiště v Meadowlands v New Yersey, Roosland na Long Islandu nebo Red Mile v Lexingtonu. Mnoho klusáckých dostihů je pro mimochodníky, ale existují i dostihy pro normální klusáky. Běží se obyčejně na míli (1600 m) a čas 1,54 minut není ničím neobyčejným.

Military

1. září 2008 v 12:05 | Babu
Military
Jako mnoho jiného v historii jezdectví má i soutěž všestrannosti koně neboli military mnoho z vojenských zkoušek vytrvalosti, rychlosti a ovladatelnosti koně. stejně jako schopností jezdce. Ve Francii se tyto soutěže nazývají "concours complet" a prvním z nich byl Campionat du Cheval d'Armes v Paříži roku 1902. Tato soutěž obsahovala drezurní část, steeplechase, třicetimílový závod po silnicích a stezkách a nakonec skokovou zkoušku.


Třídenní soutěž
První olympijská třídenní soutěž byla vyhražena pouze důstojníkům. Bylo to ve Stockholmu v roce 1912 a vyhrál domácí jezdec. Civilisté se této soutěže začali zúčastňovat až po druhé světové válce a od této chvíle se tento sport začal vyvíjet velmi dramaticky. Největší podporou tohoto odvětví se stalo založení Badmintonského závodu vévodou z Beaufortu na jeho pozemcích v Gloucestershiru roku 1949.
Tyto soutěže mají řadu tříd, od stupně Z pro nováčky, který je jednodenní, až po nejtěžší stupeň T, kde soutěží koně nejvyšší kvality a často dosahují rekordů.

Zkoušky
Během třídenní soutěže absolvují kůň i jezdec různé zkoušky. První je na řadě zkouška drezurní, která probíhá první den. Druhý den se konná terénní zkouška, kde koně čekají dvě klusové fáze, steeplechase a crosscountry (krajinná jízda). Na obou tratích jsou četné umělé překážky. Steeplechase bývá dlouhá asi 3 km, se třemi překážkami na kilometru. Krajinná jízda měří nejméně 7 km a mívá až 32 skoků. Třetího dne probíhá zkouška z parkurového skákání a před ní zkouška kondiční.






Parkur

28. srpna 2008 v 14:37 | Babu
Parkur obsahuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího stupně, který se značí ZM, až po ten nejtěžší, označovaný jako TT. Každý stupeň obtížnosti má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V každém stupni obtížnosti může být překážka vyšší o 10 cm, než je předepsaná výška. Např. pokud má stupeň obtížnosti Z danou výšku 100 cm, může být překážka zvýšena na výšku 110 cm.
Dále se dá parkurové ježdění ještě rozdělit na různé druhy soutěží, jako je klasická soutěž, dvoufázové skákání a stupňovaná obtížnost.Při klasické soutěži se jedná o určitý stupeň obtížnosti. V první jízdě rozhodují pouze chyby, které soutěžící kůň udělal. Není zde však posuzován čas. Pokud se stane, že více jezdců zajede parkur bez chyby, pokračuje se rozeskakováním. Do této části soutěže je umístěno méně překážek než do základní části, ale na druhou stranu mohou být zvýšeny až o 10 cm. V rozeskakování se již na čas hledí, jelikož se může stát, že opět zajede několik jezdců svou jízdu bez chyby, bude to právě čas, co bude rozhodovat o vítězi.Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka. Při tomto závodě se jedná o soutěž, která nemá přímo určený stupeň obtížnosti. Její zápis vypadá asi takto: 120/130. To znamená, že v první fázi soutěže jsou překážky do 120 cm (stupeň L) a v druhé fázi pak do výšky 130 cm (tj. stupeň obtížnosti S). Soutěž poté probíhá tak, že pokud jezdec projede první část závodu bez chyby, postupuje do druhé části, kde je však měřen i čas. Pokud se však stane, že kůň udělá chybu již v první části, tak do druhé části už nepokračuje.Při stupňované obtížnosti, neboli postupce, jsou překážky postavené od těch nejmenších po největší. Bodování je jiné, než u předešlých soutěžích. Při tomto skákání lze získat pouze určitý počet bodů a to tak, že za jednu bezchybně skočenou překážku je jeden bod, za dvě dva body, atd… Tyto soutěže jsou zakončeny tzv. žolíkem, což bývá nejvyšší skok a za jeho skočení bývá připsán dvojnásobný počet bodů, ale na druhou stranu, pokud kůň tuto překážku shodí, je mu dvojnásobný počet bodů odečten. Druhá možnost je skočit vedle tzv. "žolíka" klasický oxer, který je ale bodován běžným počtem bodů.
Přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
/*

Drezůra

28. srpna 2008 v 14:34 | Babu
Drezura je jezdecká disciplína, která má za úkol ukázat, jaká je souhra mezi koněm a jezdcem. Jedná se především o perfektní pohyby koně a o provádění povelů udávaných jezdcem. Tento sport patří mezi ty nejobtížnější z řad koňských sportů. Historie drezury sahá až do dob renesance, vyvíjela se během staletí. Z cirkusových stanů se přesunula na speciální "hřiště". Poprvé v historii se jela drezurní soutěž

Některé drezurní cviky a prvky
Kontracval

Dá se říci, že kontracval, je cval na druhou nohu, než na kterou jede jezdec s koněm. Takže pokud při cvalu pojede jezdec s koněm na pravou nohu, nechá ho cválat na levou a naopak. Při tomto cviku se zvyšuje ohebnost koně.

Couvání

>Couváním je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Jako vážné chyby jsou např. vzpírání koně nebo ukvapený pohyb, uhýbání, rozkročující se zadní nohy či vlečení předních nohou.

Obrat kolem předku

Při tomto cviku kůň otáčí svou zadní část těla okolo předních nohou, kterými pouze přešlapuje na jednou místě.

Poloviční překrok

Při cviku s názvem "poloviční překrok" se kůň pohybuje jak ve směru vpřed, tak ve směru do strany, tzv. diagonálně a je tímto směrem i nahnutý.

Pasáž

Jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších cviků. Při "pasáži" kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko. Každé zvednutí nohy (krok) - je ve vzduchu chvíli držen.

Piafa

Piafa je vlastně klus podobný "pasáži", s tím rozdílem, že je prováděn na jednom místě.

Dovnitř plec

Kůň je mírně ohnut okolo vnitřní nohy svého jezdce. Vnitřní přední noha koně křižuje (překračuje) před přední vnější nohu, zadní nohy zůstávají v původní přímé linii.
Veškeré série cviků mají svou stupnici hodnocení od 0 do 10 bodů.
Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.

Tabulka penalizace:

1. omyl = 2 trestné body
2. omyl = 4 trestné body
3. omyl = 8 trestných bodů
4. omyl = vyloučení
Rozhodčí hodnotí jezdce s koněm pomocí stupnice od 1 do 10.

Stupnice:

0 = nebyl předveden
1 = velmi špatný
2 = špatný
3 = téměř špatný
4 = sotva dostatečný
5 = dostatečný
6 = uspokojivý
7 = dosti dobrý
8 = dobrý
9 = velmi dobrý
10 = vynikající
/*
 
 

Reklama