close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Plemena koní

Skratky plemen

22. března 2009 v 12:00 | Babu

APH (PH)
- American paint horse
A1/1 - Anglický plnokrevník
A1/2 - Anglický polokrevník
AQH (QH) - American quarter horse
ČT - Český teplokrevník
MT - Moravský teplokrevník
ČMB - Českomoravský belgik
SN - Slezský norik
KWPN - Holandský teplokrevník
P.R.E - Pura Raza Espanola
WPB - Welšský pony

Berberský kůň

18. března 2009 v 19:29 | Babu
EXTERIÉR - Hlava je úzká, oči velké. Krk je svalnatý, mírně obloukovitý. Plece jsou silné, lopatky strmé a hrudník je hluboký, ale úzký. Záď je kulatá s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou štíhlé a pevné, kopyta tvrdá a kvalitní. Srst byla původně tmavá, dnes může mít jakékoliv jednobarevné zbarvení. Výška bývá 140 - 150 cm.
POVAHA - Toto plemeno je velmi otužilé a vytrvalé. Stejně jako arabský plnokrevník je odolné proti extrémním teplotám. Je nenáročné na potravu, snese i delší dobu bez vody. Také je statečné, silné a dobře ovladatelné.
VYUŽITÍ - Berbeři jsou vytrvalí a silní jezdečtí koně. Využívají se i jako soumaři. Jsou velmi obratní v horském terénu. Dnes to však je již téměř zapomenuté plemeno, které můžeme vidět snad jenom v jejich domovině.

JInak jsem vám chtěla říct, že teď nebudu přidávat tolik články, mám eteď ve škole hrozně moc písemek, je to k nevydržení. Každý den aspoň 1 písemku. Takže teď nebutu tolik přidávat, takže ppp....:D
//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 52, formatId: 44, url: new String(window.location.href), cborder: '04092a', cbackground: 'dab3ba', ctitle: 'f4efca', ctext: '04092a', curl: 'f4efca', simg: 0 }); //]]>

Furioso

16. března 2009 v 19:03 | Babu
Maďarsko má dlouholetou tradici v chovu koní a dalo světu řadu vynikajících jezdců.Známý hřebčinec v Mezöhegyesu,založený v roce 1784 císařem Josefem II. Habsburským,se brzy po svém vzniku stal jedním z největších chovatelských ústavů v Evropě.Patrně nejvýznamějším plemenem,které zde bylo vyšlechtěno,je furioso,který vznikl křížením plnokrevníků s převážně maďarskými klisnami.Hlavní vliv měl anglický plnokrevný hřebec Furioso,po němž je celé plemeno pojmenováno a který se dostal do Mezöhegyesu v roce 1841,a další anglický kůň,North Star, který byl dovezen v padesátých letech minulého století.

Paso Fino

9. března 2009 v 18:27 | Babu
Původ:
Porto Rico,Karibik a Kolumbie,Jižní Amerika

Popis:
Ušlechtilá hlava s rovným profilem,velkýma očima a malýma ušima,středně dlouhý krk,silný hřbet a tvrdá kopyta.

Charakteristika:
Odvážný,přátelský a inteligentní.Známý svými mimochody(paso fino,paso corto a paso largo)

Využití:
Ježdění a výstavy.

Výška:
132-152 cm v kohoutku.

Barva:
Hnědá se znaky na zádech a na nohách.Hříva a ohon bývají dvoubarevné-černá v konbinaci se světlejšími barvami.

Belgický chladnokrevník

7. března 2009 v 15:00 | Babu
EXTERIÉR - Belgický chladnokrevník je těžký pracovní kůň mohutné kostry a osvalení. Hlava je v poměru k tělu malá, silný, klenutý krk má výrazný hřeben. Trup je hluboký, záď louplá. v kohoutku měří 158 - 165 cm, avšak výjimkou nejsou ani koně přes 170 cm vysocí. Nohy jsou poměrně krátké, silné, s kvalitními klouby a pevnými, dobře utvářenými kopyty. K původnímu zbarvení patřili dnes již vzácní červení bělouši s tmavými znaky, dnes jsou nejběžnější hnědáci a ryzáci se světlou hřívou, plaváci jsou vzácní.

POVAHA - Belgik je velmi klidný, spolehlivý a pracovitý kůň. Je snadno ovladatelný, vytrvalejší než jiní chladnokrevníci a je velmi učenlivý. Právě proto se získal tak velkou oblibu a používal se k zlepšení jiných plemen.

VYUŽITÍ - Belgik byl od samého počátku pracovní kůň, osvědčoval se v dopravě, zemědělství i při práci v lese, kterou vykonává dodnes. Díky své velké síle a inteligenci se toto plemeno využívá i při různých soutěžích v tahu a na přehlídkách.

Berberský kůň

28. února 2009 v 11:31 | Babu
Tento temperamentní kůň s mandlovýma očima se také nazývá španělský berber a odlišuje se od několika ostatních původních čistokrevných berberských koní přeživších v pouštních oblastech severní Afriky. Španělští conquistadoři zavedli berberského koně, tenkrát ještě známého jako španělského válečného koně, v 16. století do Severní a Jižní Ameriky. Tento kůň má stavbu dokonale se hodící k provádění náročných skoků a kopů, které byly určeny k tomu, aby vyděsily,popřípadě zabily protivníka. Někteří z těchto koní během válečných konfliktů uprchli a byli časem zpátky domestikováni americkými indiány. Poté, co se Španělé ze Severní Ameriky v 19. století stáhli, začali osadníci v pohraničních oblastech považovat tyto "původní" koně za neatraktivní, konfiskovali je, křížili, kastrovali nebo zabíjeli. Čistokrevnému španělskému berberskému koni, který tehdy již z Evropy vymizel, tedy hrozilo vyhynutí. Od roku 1972 se však začal původní berberský kůň zpětně šlechtit. Tito koně jsou temperamentní, energičtí s neomezenou vytrvalostí, mají velmi tvrdá kopyta a jsou dobrými vytrvalci i na dlouhé vzdálenosti. Obecně vyžadují zkušeného jezdce, ale jsou ochotní a inteligentní s temperamentem "vlka i beránka" - ohniví ve válce, mírní ve stáji.
  • Barvy: všechny barvy;převládají hnědáci vraníci a ryzáci
  • Výška: 137-152 cm

Americký miniaturní kůň

16. února 2009 v 10:00 | Babu
AMERICKÝ MINIATURNÍ KŮŇ

EXTERIÉR - Standard amerického miniaturního koně vyžaduje, aby zvíře působilo jako dokonalá zmenšenina velkých plemen koní. Koníčci musí být malí, korektní, se zřetelným pohlavním výrazem. Hřebci mají být dobře osvalení a nebojácní. Všichni koníci musí vynikat silou, živostí, vyrovnaností a ostražitostí. Jejich kohoutková výška nesmí přesáhnout 34 palců. Hlava musí být úměrná k velikosti krku a těla. Vyznačuje se širokým čelem a delšíma, vzpřímenýma ušima, umístěnýma dostatečně daleko od sebe. Nozdry jsou prostorné, chřípí jemné. Středně velké oči mandlového tvaru umožňují vytušit živost a inteligenci zvířete. Krk má být delší a úměrně velký k celkovým tělesným rozměrům, zakončený nevýrazným kohoutkem. Lopatka je dlouhá a šikmá. Celé tělo musí být dostatečně osvalené s pevnými kostmi a jako celek působit harmonicky a vyváženě. Břicho a boky jsou oblé a nejvyšší bod svalnaté zádi musí ležet v úrovni výšky kohoutku. Ocas, který není nasazen ani příliš nízko, ani příliš vysoko, by měl kopírovat tvar zádě. Kopyta jsou oblá a kompaktní a jejich udržování se věnuje velká pozornost. Krok zvířete je lehký a příjemný. Na barvu očí a srsti se nároky nekladou - jsou povoleny všechny barevné odstíny. Hříva má být jemná a lesklá.

VYUŽITÍ - Vzhledem k tak malé výšce je jasné,že na miniaturních koních mohou jezdit jen malé děti. Koníci se tedy chovají jako domácí mazlíčci,skoro jako psi.Pravidelně se pořádají výstavy,na kterých miniaturní koně dokazují,že mohou být i vhodnou součásti hipoterapie.

zdroj: horses.blog.cz

Norický kůň

15. února 2009 v 14:13 | Babu
Norik,chovaný a šlechtěný po několik stovek let v hornatých oblastech Rakouska,je přitažlivý a lehký kůň.Je silná a vytrvalý a je znám především svou klidnou povahou,zdravýma nohama a jistým krokem.

Tyto vlastnosti z něj činí ideálního všestanného pracovního koně v obtížnějším horském terénu.Jako u vězšiny koní navzdory jeho prastarým kořenům dlouhou dobu neexistoval oficiální chovný program.Kníže arcibiskup salcburský založil plemennou knihu před nějakými 400 lety.

Tímto okamžikem byli stanoveny standardy pro hřebce a klisny a začaly vznikat plemenné farmy.Díky své odolnosti a schopnosti vykonávat těžkou práci se norik stal oblíbeným koněm po celé Evropě. Vyvinuli se různé druhy včetně bavorského koně,který je nyní znám jako jihoněmecký chladnokrevník a chová se v Dolním a Horním Bavorsku.Různé barevné linie,mající původ v andaluských a neapolskách koních,ovlivnily vzhled dnešního plemene i jejich grošované a tygrované zbarvení.

Výška:Hřebci 162-172cm.Klisny 152-172cm.

Barva:Tmavý hnědáci ryzáci,vraníci,bělouši a tygři.Bílé znaky na těle jsou nepřípustné.Příliš mnoho nebo příliš velké bílé znaky na hlavě a nohách nejsou žádoucí.

Stavba těla:Rovný profil,široké nozdry,středně velké oči;středně dlouhý krk s hustou vlnitou hřívou;dobře stavěné plece;široký hluboký hrudník;středně dlouhá osvalená záď;dlouhé nohy se silnými předloktími,velké suché klouby.dobře osvalená záď a dobrá zdravá kopyta.

Zajímavé údaje:Toto plemeno získalo své jméno podle starověkého státu Noricum(v rámci římské říše Nuricum zaujímalo přibližně plochu dnešního Rakouska).Nicméně původ norika lze vystopovat až do předřímských dob,kdy byl v Soluni vyšlechtěn těžký válečný kůň.Koně tohoto typu byli přivezeni Římany do Norica.Zde byli křížebi s dalšími chladnokrevníky této oblasti a přispůsobili se nevlídným podmínkám svého nového prostředí.

Země původu:Rakousko.

BÍLÝ frís

14. února 2009 v 18:56 | Babu
Všichni určitě víte,že frísáci jsou JEN VRANÍCI!!!Tak mi určitě tohle nebudete věřit!Bílí frísák!!!
Taky sem tomu nemohla věřit,když jsem tuhle fotku viděla poprvý,ale je to tak BÍLÍ FRÍSÁK!!!
JEDINÝ BÍLÍ FRÍSKÝ KŮŇ NA SVĚTĚ!!!

Mastný co? Ale je to opravdu čistoktevnej frísáček :)

Mustangové v ohrožení

14. února 2009 v 15:00 | Babu
Mustang-nádherný symbol ameriky.Bohužel,je aktuálně v ohrožení.
Proč?Farmáři si začali stěžovat,že jim mustangové ničí úrodu apod. a tak se vláda rozhodla že 30 000 mustangů pošle na jatka.
Ale naposlední chvíli jedna žena koupila všechny koně a koupila také přes 100 hektarů půdy,kde teď mustangové žijí.
Otázkou je,jestli to doopravdy mustangy zachránilo a jestli si vláda nevybere jiné.

Hafling

9. ledna 2009 v 20:07 | Babu

Hafling

Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá skoro bílá. Jiné zbarvení není povoleno. Běžně se vskytují bílé znaky na hlavě a na nohách (nesmí být ostře ohraničené, musí volně přecházet). Nejčastěji se objevuje hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka. Hříva se nikdy nestříhá, velmi často se zaplétá do copánků stejně jako ohon, aby zvlněné žíně zdůrazňovaly mohutnost a barevnost hřívy. Při slavnostních příležitostech, a ty si Tyrolané nenechají ujít, se do hřív a ocasů zaplétají stuhy.
Výška v kohoutku je u hřebců 142 - 150 cm (dříve 135 - 142 cm), u klisen 138 - 150 cm (dříve 136 - 140 cm). Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboká a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let.

Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: "Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem či honcem při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku."
Hafling je velmi učenlivý a nenáračný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péči a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách.
Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra.

Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen.
Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.
Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody.
Hafling je univerzální kůň - používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony.
Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě. Chová se ve Velké Británii, a to v hřebčíně (založeném vévodkyní z Devonshiru) v Chatsworthu v Derbyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde v armádních hřebčínech sloužili k chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku. Haflingové se chovají i v USA, nebo například v Japonsku, Himalájích, v Jihoafrické Republice či v Austrálii. Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.

Achaltekin

22. listopadu 2008 v 13:15 | Babu
PŮVOD: Rusko, Turkmenistán, Kazachstán, Uzbekistán

HŮLKOVÁ VÝŠKA: Mazi 1.45 a 1.57 m

ZBARVENÍ: Barva tohoto krásného zvířete je doslova zářící. Nejčastěji se vzskztuje plavé zbarvení s kovově zlatým či stříbrným nádechem. Bělouši či světlí hnědáci jsou vzácní. Bílé odznakz jsou možné.

CHARAKTER: Achaltekinci nejsou povahově právě nejjednodušší: bývají tvrdohlaví a velmi temperametní.

EXTERIÉR: Hlava je jemná, delší, s rovným profilem. Oči jsou velké a plné výrazu. Nozdry jsou široké a citlivé, uši jsou delší. Postava působí lehce a štíhle, koutek je výrazný. Křížová kost bývá vystouplá, ocas nízko nesený. Končetiny jsou dlouhé, suché a odolné. Srst je velmi jemná a řídká, někdy chybí hříva a kštice
.
MOŽNOSTI VYUŽITÍ: Achaltekinec je typickým poutním koněm, který je známí svou extrémní odolností a vytrvalstí. Dnes se požívá také v dostihovém sportu.

CHODY: Pohyb tohoto graciézního zvířete je plochý, uvolněný, prostorný a elastický ve všech chodech.

ZAJÍMAVOSTI: Achaltekinec je schopen překonat obrovské vzdálenosti bez krmení a téměř bez vody. Tradičně se tito koně chrání sedmi plstěnými přehozy a krmí se dietní potravou s vysokým obsahem bílkovin. Deky se snímají puze během dostihů a během několika minut před západem slunce.

Andaluský kůń

21. listopadu 2008 v 19:51 | Babu
Původ: Španělsko: provincie Cádiz, Sevilla, Medina Sidonia. Hřebčín: Jerez de la Frontera.

Hůlková výška: Mezi 1,55 až 1,61 m.

Charakteristika: Andalusan je poctivý, hrdý, inteligentní s ohnivým temperamentem. Je pracovitý a velmi učenlivý.

Exteriér: Výpadá velmi elegantně a je to atraktivní kůň. Hlava delší a často mívá lehký klabonos. veliké oči jsou plné výrazu. Další nápadné osvalení. Kohoutek je nízký a kulatý jako záď. Ohon bývá nízko nasazený. končetiny jsou silné s kratší holení a spěnku. Žíně ocasu i hřívy jsou hedvábně jemné.

Možnosti využití: Andalusan je lehčí jezdecký kůň á výborný drezůrní kůň. S příměsí krve anglického plnokrevníka nebo angloaraba je to také dobrý skokan. Populární je jako cirkusový kůň.

Chody: pohyb je velmi vznosný, chody jsou málo prostorné, ale pravidelné s vysokou akcí.

Zajímavosti: Nedorozumění týkající sevzniku plemene spočívá v přesvědčení, že předkem andalusana bylo arabské plemeno. Španělsko je možná právě místo, kde v době ledové koně zcela nevymřeli. je možné zde nalézt kresby koní na skalních stěnách, které zde tvořil člověk v období neolitu. dávný předek andalusana by měl být sorraia pony - plemeno, které stále existuje. Toto plemeno již po staletí používají pro práci obyvatelé horských oblastí Portugalska a díky tomu nikdy nevymřelo. od 15. století se chovu andalusana věnovali zejména kartuziánští mniši. Tito mniši vyšlechtili lehčí typ koně, který nese jméno andaluský kartuzián. U koně tohoto koně rozlišujeme tedy dva typy. Původní barokní typ je mohutnější s hrubšími končetinami, než jaké má většina jiných jezdeckých plemen. Druhý typ - kartuziánský - má lehčí stavbu těla.

Angloarabský kůň

19. listopadu 2008 v 10:00 | Babu
Původ: Anglie, Francie, Polsko, Sardínie, Španělsko,. Dle místa chovu rozlišujeme anglického, francouzského, polského ajiného angloaraba. Angloarab je vždy kříženec anglického plnokrevníka a arabského koně.

Hůlková výška: Okolo 1,60 m.

Zbarvení: Barva může být různá; nejčastěji je to ryzá a světlý nebo tmavý hnědák.

Charakteristika: Angloarab má vznětlivou povahu, je odvážný, energický, inteligentní a spolehlivý.

Exteriér: Angloarab má ušlechtilou hlavu, pevné tělo, široký hrudník, kratší silný hřbet, osvalenou záď. Krk je delší a klenutý, oši výrazné. Ocas bývá vysoko nasazený, končetiny josu delší a jemné.

Možnosti využití: Angloarab je vhodný pro drezůru a je to váborný skokan.

Chody: Angloarab má prostorné chody, lehký cval a nadání pro skok. Celkový pohyb je lehký a plochý.

Zajímavosti: Toto plemeno vzniklo křížením arabského a anglického plnokrevníka zároveň na mnoha místech v Evropě. Angloarabové musí mít minimálně 25% krve arabského koně. Díky jejich temperamentu jsou vhodnější pro zkušené jezdce.

Ardenský kůň

18. listopadu 2008 v 10:00 | Babu
Původ: Francie, Belgie- oblast Ardeny.

Hůlkový výška: Mezi 1,55 a 1,6 m

Zbarvení: Ardénský kůň je hnědák, ryzák nebo bělouš.

Charakter: Ardén je známí svou klidnou pracovitou a přátelskou povahou.

Exteriér: Ardenský kůň je středně těžký chladnokrevník a má aké všechny typické vlastnosti chladnokrevníků. Je mohutný. silný a svalnatý. Hlava je těžká a spočívá na silném klenutém krku a mohutné pleci. Také záď je velmi mohutná, končetiny jsou hrubé robusní a zdobené bohatým rousem.

Možnosti využití: Toto plemeno je často používáno jako lesní pracovní kůň. je to typický tahoun.

Chody: Přes těžkopádnost plemene je jeho krok a klus velmi energický. Klus může být i dost prostorný.

Zajímavosti: Toto velmi staré plemeno vzniklo z lesního koně, kterému vděčí za své míry, za svou povahu a hmotnost. Zdá se, že předky srdenkého koně ctil již Julius Caesar. Jisté je, že toto plemeno velmi ovlivnilo vývoj středověkého rytířského koně. Během vývoje došlo ke zušlechťování plemene přísměsí arabské krve. Časem se důležitost plemene pro využití v zemědělství snížila. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje až okolo 1000kg.

Camargský kůň

16. listopadu 2008 v 11:46 | Babu
Původ: Jižní Francie- oblast Camargue

Hůlková výška: Mezi 1,35 a 1,45 m

Zbarvení: Camargský kůň je vždy bělouš.

Charakter: Je to tvrdý, nenáročný jezdecký poník s ohnivým temperamentem, a přesto s přátelskou povahou.

Exteriér: Typickým jevem jsou dlouhé chlupy rostoucí na žuchvách až ke spodnímu pysku. Nápadné jsou velké bystré oči a bohatá hříva. Hlava je hrubší, často s klabonosým profilem- Krk je rovný, kohoutek bývá plochý a nevýrazný. Nohy jsou v poměru k tělu delší s pevnými kluby. Působí jako silný, svalnatý a stabilní jezdecký poník.

Možnosti využití: Tento kůň se používá k pohánění stád býků. Je to dobrý jezdecký poník.

Chody: Camargan se nepohybuje příliš rychle, zato je velmi vytrvalý ve všech třech chodech.

Zajímavosti: Camargský kůň pochází z bažinaté oblasti Camargue v jižní Francii. Toto zvíře se velice přizpůspbilo svémuokolí, že je dokonce schopno uzavřít nozdry tak, aby mohlo okousavat tvrdé výhonky rákosu rostoucí pod vodní hladinou.

Cleveland Bay (clevelandský hnědák)

16. listopadu 2008 v 11:44 | Babu
Původ: Anglie

Hůlková výška: Mezi 1,65 a 1,70 m

Zbarvení: Barva tohoto koně je vždy světle až kaštanově hnědá: končetiny, hříva a ocas jsou černé. Bílé odznaky k tomuto plemeni nepatří, přesto se někdy toleruje malá hvězda na hlavě

Charakter: Clevelandové jsou vytrvalí a mají příjemnou, klidnou povahu. Jsou to inteligentní a citliví koně.

Exteriér: Clevelandští hnědáci mají nepříliš ušlechtilou velkou hlavu s přátelskýma očima, delší krk, hřbet a záď. Nohy jsou dostatečně silné, hlezna dobře stavěná a záď mohutná. Ocas je vysoko nesený.

Možnosti využití: Je to teplokrevný kůň všestraně využitelný jak pod sedlem, tak v zápřahu. Křížením s anglickým plnokrevníkem vzniká anglický hunter- ideální lovecký kůň.

Chody: Ze způsobu pohybu tohoto koně je patrné, proč je to vynikající lovecký kůň. Krok je pohodlný, klus energický, cval je velmi dobrý. Navíc je to dobrý skokan.

Zajímavosti: Toto plemeno je nejstarší plemeno Velké Británie, které se uchovalo v původním typu. Tento mohutný teplokrevník vděčí za své jeméno stejnojmanému kraji v severním Yorkshiru. Přísměsí krve plnokrevníka v 18. stol. se ještě zlepšila jeho celková stavba těla.
 
 

Reklama