close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2009

Přeprava koně

6. února 2009 v 15:00 | Babu |  koně a poníci
  • Přepravník
    nejčastěji používaný přepravník je přívěsný vozík pro 2 koně, je lépe ho použít i když přepravujete pouze 1 koně. Přívěs s naloženým koněm nesmí přesahovat maximální tažnou váhu osobního auta, které přívěs táhne. Dále jsou koně přepravovány přepravníky nákladními (autobusy, kamiony), které jsou zpravidla vybaveny i odkládacím prostorem, šatnou a spacím prostorem.

Pro orientaci uvedeme průměrné hmotnosti koní:
Jezdecký kůň550-650 kg
Dostihový kůň450-550 kg
Fjordský kůň400-450 kg
Jezdecký poník300-400 kg
Shetlandský poník200-225 kg

  • Příprava koně pro transport
    přepravovanému koni dáme stájovou ohlávku, k ní připneme vodítko, pevně nasadíme na končetiny přepravní kamaše, můžeme také použít bandáže. Okolo ocasu omotáme bandáž nebo nasadíme chránič ocasu. V případě, že je chladné počasí, koně zakryjeme přiměřeně teplou dekou, aby se při transportu nepotil.

  • Nakládání koně
    při nakládání koně jde vodič vedle koně a dále napřed do přepravníku a bez váhání ho zavede do přívěsu. Pomocník za koněm připevní přepážky a vodič uváže koně vazákem připnutím za ohlávku. Pokud kůň odmítá nastoupit do přepravníku, musíme nastupování zkoušet trpělivě znova, někdy pomůže zakrytí hlavy, aby kůň neviděl kam jde. Tahání za vodítko nepomůže, protože kůň je silnější. Můžeme si pomoci lonžemi, které zapneme za zadními končetinami koně.

  • Vyvedení koně
    provádíme opatrně, většinou kůň couvá. Musíme dávat pozor, aby kůň necouval šikmo a nesklouzl tak z rampy přívěsu, dále aby se kůň neuhodil hlavou o střechu přívěsu. Na velkých nákladních autech většinou koně před vyvedením otočíme a z rampy necouvají.

  • Po cestě
    musí do přívěsu neustále proudit čerstvý vzduch. Na podlahu přívěsu navezeme piliny, které nasávají vlhkost a dopředu zavěsíme síť se senem, aby se koně nenudily. Při dlouhých přesunech musíme pravidelně zastavovat a zkontrolovat koně, zda je vše v pořádku. Pokud cestujeme opravdu daleko, dáváme koni napojení a krmení a to nejméně 1x za 24 hodin.


Plsky, hlásněte v anketce a písněte komentík

Koně a hříbata

6. února 2009 v 14:51 | Babu |  Časopisy
Tak tohle je ten nej koňský časopis. Předplácím si ho, takže to vím. Je v něm hodně plakátů: 1 A2 a 3 A3 plkáty. Má pravidelné rubriky, je v něm hodně soutěží (bohužel jsem ještě nic nevyhrála), zajímavostí, přehled akcí, inzerce, prostě vše na co si vzpomenete....
Není to nijak přehnaně odborný časopis, naprosto srozumitelný pro všechny
www.koneahribata.cz


Aktuální číslo: únor 2009, číslo 2/2009

Vychází 29. ledna | Cena: 39 Kč
Obsah čísla 2/2009:
Plemeno: Missourský klusák
Starám se o...: Narratora
Fotoseriál: Postrojování
Vizitka: Sir Henry Power
Jedu, jedeš, jedeme: ...do JO TJ Tempo Praha
Sběratelská karta: Missourský klusák
Pohled: Český sportovní pony, klisna Brusinka Gabrielka
Plakáty:
A2: Německý jezdecký pony, klisna Sahra
A3: Fríský kůň, hřebec Mies F.D. Tsjustere stâl
A3: Paint horse, klisna Hobo Magic
A3: Čtyřspřeží fríských koní



Ostatní:
Bondův ponykoutek
Aromaterapie: Kouzelná moc vůní
Josef Váňa ml. - dotazy čtenářů
Na slovníčko s Petrou Byrtusovou
Výběr koně pro endurance
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Příběhy a foto čtenářů
Westernové ježdění 2.
Soutěžní osmisměrka
V drezúrním sedle 11.
Listárna; Pátrá se po
Komiks Koniklec
Žužuova poradna
...a další ...a další
Tenhle článek patří k 8.2. nevím, co se s tím děje...

Diplomek od Jantary

6. února 2009 v 14:31 | Babu |  Moje diplomy

Dííííky....je moc hezký

Hlásněte plsky o tom klubu jo....

pixelky kočičky

6. února 2009 v 10:01 | Babu |  infa a podobné
......
Cat 3Cat 7Cat 2Cat 4Cat 9Cat 5Cat 10Cat 6Cat 8Cat 12Cat 13Cat 11Cat 14Cat 16Black Cat 2Black CatPettingCat 17
//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 51, formatId: 43, url: new String(window.location.href), cborder: 'ffffff', cbackground: '000000', ctitle: '33cc00', ctext: 'ffffff', curl: '33cc00', simg: 1 }); //]]>
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/12/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

Něco o mně

6. února 2009 v 8:00 | Babu |  Babu
Ahoj, takže jsem slibovala něcoo mně tak vám sem něco málo napíšu.

  • Jmenuju se Barbara B. a je mi 11 let. Narozeniny mám 12. července
  • Mám hnědé vlasy, hnědé oči, měřím 155 cm a vážím něco kolem 40 kg
  • Mám mooooc ráda koně, jezdím na nich kdykoliv to jde, bohužel svého koníka nenmám, ale moc bych si ho přálá
  • Mezi moje koníčky patří samozřejmě koně, potom taky ráda jezdím na kole, in-linech, plavu, skáču přes švihadlo, ráda maluju, taky hraju na flétnu, ale to už mě moc nebaví...
  • Mám bráchu, jsou mu 3 roky
  • Mám kocoura Mourka, psa Milouše, mravence v antqariu a rybičky
  • Chodím 1. rok na osmileté gymnázium v Písku, chci se stát oční lékařkou, vydělávat hodně peněz a z ty si pak koupit krásného fríse :oD
Tak to je asi vše....čekejte ještě nějaké článečky a pplsky plsky, hlásněte a písněte nějakej komentíček

Rovinové dostihy

5. února 2009 v 18:20 | Babu |  Závody a soutěže
Rovinové dostihy jsou pro mnoho lidí velice důležité. V prvé řadě jsou vysoce produktivním mezinárodním průmyslem, který zaměstnává velké množství lidí a disponuje obrovskými sumami peněz. To, co se děje před zraky publika na dostihové dráze, je jen výkladní skříň; chov plnokrevníků a celá mašinérie jejich výcviku, které tvoří podstatu toho průmyslu, jsou ukryty za scénou. Rovinové dostihy, které publikum chápe jako vzrušující podívanou, jsou pro chovatele především výkonnostní zkouškou ovlivňující další chov. Nemalé částky peněz se točí také kolem sázek, které jsou s dostihy nerozlučně spjaty. Jejich prostřednictvím se z diváků stávají účastníci, kterým tak dostihy poskytnou nejen zábavu, ale i pocit sounáležitosti s dostihovým světem. Pak není důležité, zda je člověk bohatý vlastních koní, či chudý dělník, pro kterého je sázení na koně zálibou. Protějšek rovinových dostihů anglických plnokrevníků je automobilová Formule 1, a to nejen proto, že základem obou podniků je opojení velikou rychlostí.

Stejně jako v automobilovém průmyslu se i v dostihovém průmyslu investují velké finanční částky do toho, co lze všeobecně nazvat výzkumem a vývojem- ať už se to týká jezdecké výstroje, veterinární péče, chovatelské techniky, genetiky či transportu. A stejně tak, jako má řidič osobního auta užitek z technických novinek vyvinutý pro Grand Prix, i peníze vložené do výzkumu pro špičkový dostihový sport se časem zúročí také obyčejným svátečním jezdcům. Malým příkladem může být ochranná přilba, vyvinutá pro žokeje, která je dnes obecně užívána. Jiným příkladem je vývoj transportu koní. První přepravní box byl použit k přepravě závodního koně v roce 1816.V současné době se již celkem běžně koně přepravují na velké vzdálenosti letecky, protože chov plnokrevníků je vzkvétajícím odvětvím na celém světě.

Organizovaný sport je pravděpodobně největším darem, který po sobě ve světě zanechalo Britské imperium. Sporty, jako je kriket, tenis, golf a fotbal, se ustálily zhruba v dnešní podobě ve druhé polovině 19. století, ale dostihy je o mnoho let předešly. anglický plnokrevník, často plným právem označován jako nejlepší výtvor člověka, spatřil světlo světa více než 100 let předtím, před rokem 1750. Dostihy nabyly podobu sportu tak, jak ho známe dnes, okolo roku 1800.

Historie dostihů: Nejstarší záznam o dostizích, pocházejicí z roku 1540, dokládá, že nejstarším dosud existjujícím dostihovým závodištěm v anglii je Chester. Královna Alžběta I. jezdívala sledovat dostihy na pláni u Salisbury a ještě před koncem století se toto závodiště objevilo na mapě Doncasteru. Po roce 1640 se začalo závodit v Epsomu a do roku 1700 se stal hlavním městem dostihového světa Newmarket. Díky královskému patronátu, který mu zaručil popularitu. Král Jakub I. byl prvním panovníkem, který v roce 1605 město navštívil, a pro Karla II. se po jeho restauraci stalo od roku 1660 domovem. Dostihová ročenka, ve které se uvádí termíny a výsledky dostihů, byla poprvé publikována v roce 1727. V roce 1740 postavil anglický parlament mimo zákon všechny závody, jejichž majetek byl menší než 50 liber, aby tak získal kontrolu nad bouřlivě se rozvíjejícím sportem. Derby, závod, který se stal vzhledem pro mnohé další na celém světě, se poprvé běželo v roce 1780 a zvítězil v něm Diomed. Tehdy již bylo v Británii 59 dostiových závodišť a jedinými dvěma víkendy, kdy se neběželi žádné dostihy, byl ten po Velkém pátku a o Vánocích. Dostihy a s nimi i chov plnokrevníků se rozsířily do všech zemí, na které měla Velká Británie nějaký vliv. V Severní Americe bylo první oficiální dostihové závodiště otevřeno v roce 1665 Long Islandu a v New Yorku. Ve Francii se první oficiální dostihy běžely v roce 1776 poblíž Paříže, v Německu v roce 1822 v Meklengurgsku, v Itálii v roce 1837 ve Florencii a v Neapoli. Na jižní polokouli byly první dostihy zaznamenány v roce 1810 v Sydney v Australii a v roce 1842 v Aucklandu na Novém Zélandě. V Čechách se poprvé běžely dostihy v Praze roku 1839 a v Pardubicích roku 1842.

Struktura dostihů: Struktura dostihového sportu je na celém světě stejná. Základem všeho je vlastník koně, na kterém jsou všichni ostatní závislí. Vlastník zaměstnává professionálního trenéra, který koně připravuje pro dostihy a najímá pro ně jezdce. Majitel nebo majitelka bývá například někdo, kdo má společenské postavení a bohatství. Majitelé mohou své koně čistě jen pro radost, aniž by očekáváli návratnost vynaložených prostředků, nebo je mohou naopak chovat z komerčních důvodů (koně i žokejové mohou nést na svých dresech firemní nápisy nebo reklamu). Nejčastější je ale kombinace obou důvodů. Nové koně může vlastník získat buď vlastním odchovem, nebo nákupem od profesionálních chovatelů plnokrevníků. První linii dostihového sportu tvoří trenéři a žokejové. nejlepší trenéři mají obvykle stálý příliv zákazníků a v tréniku mívají 200 i více koní. K tomu je pochopitelně zapotřebí velká armáda stájníků i pracovních žokejů. Žokejové ( žokeji mohou být i ženy, ale mužské pohlaví v tomto sportu stále převládá) mohou mít buď smlouvy s jednotlivými vlastníky či trenéry, nebo jsou na volné noze a nechávají se najímat na jednotlivé jízdy. Amatérští jezdci se účastní menšího počtu pro ně určených závodů. Zákulisí dostihového sportu tvoří mohutně rozvinutý průmysl chvu plnokrevníků, připravený splnit každé přání koupěchtivých majitelů. Na vrcholu zájmu profesionálních chovatelů stojí mladí koně. Ostatní chovatelé, kteří koně chovají spíše ze záliby, posílají na trh ročně 1 nebo 2 koně. Převážná část koní odchovaných velkými stájemi se prodá a nakoupí v aukcích.

Dostihový kalendář: Koně v rovinových dostizích závodí od dvou let a běhají na vzdálenost od 1000m do 4400m. Nejprestižnějšími závody jsou klasické dostihy pro tříleté v délce mazi 2000-2400m. Většina zemí pořádajíci dostihy má vlastní seriály závodů, na nichž se testují schopnosti koní. Původní jsou britské 1000 Guineas (pro klisničky, poprvé se běžely v roce 1814) a 2000 Guineas (1809, pro hřebečky a klisničky). Oba závody se běží v květnu v Newmarketu na vzdálenost 1600m. V červnu v Epsomu beží Derby (od roku 1780, pro klisničky a hřebečky) a Oaks (od roku 1799, pro klisničky), oba na vzdálenost 2 400m. V září se běží v Epsomu St. Leger (od roku 1776 pro hřebečky a klisničky) na 2 800m. V Americe dávají přednost škvárovým dráhám před trávou, nejznámějším závodem tam je Kentucké derby, které se běhá od roku 1875 v Churchill Downs v Ketucky na dráze dlouhé 2 000m. Mezi nejdůležitější v Evropě patří Diamond Stakes krále Jiřího VI. a královny Alžběty pro koně všech věkových kategorií, které se běží v červenci v Ascotu a Prix de l'Arc de Triomph, který se běží v řijnu v Longchamp u Paříže. Tyto závody jsou dotovány značnými finančními cenami, které však byly překonány některými nově založenými dostihy, jako např. Japonský pohár, Dubajský pohár nebo seriál dotihů Chovatelského poháru v Serevní Americe.


New dez...ten nejjj

5. února 2009 v 15:06 | Babu |  infa a podobné
Jupíííííííí Konečně jsem dokončila ten nový design a musím říct, že je upe nááááááádherňoučký...Jak se vám líbí? Mě moc moc....
Čekejte nějaké články...

Plsky, hlásněte jestli chcete klub a písněte mi nějaký komentíček...
P.S. Kdyby někdo nemohl najít menu tak je nahoře v záhlaví :D





Rozkopaný blog

5. února 2009 v 13:13 | Babu |  infa a podobné
Takže, právě instaluju new dez, ale nějak mi to nejde, takže to tu teď je rozkopaný tak se nedivte...

Písejte komentíky a hlásněte v anketce


Malí koníci

5. února 2009 v 10:01 | Babu |  koně a poníci
Každý kůň s kohoutkovou výškou pod 148 cm je přiřazován k malým koním. Výšková limitní hodnota se odvozuje z anglických údajů uváděných ve stopách. Označení malý kůň je nutné odlišit od dříve užívaného termínu pony, který není v souladu s terminologií vyplývající z fylogenetického třídění koní a jejich zařazení do plemenných skupin. Při vyslovení slova pony si lidé většinou představí shetlandského ponyho - velmi malého koníka kulatých tvarů, vhodného pro ježdění dětí. Tito malí koníci jsou na okraji široké škály malých koní - jsou po argentinské falabelle nejmenším plemenem na světě.
Výškový průměr ve skupině malých koní leží v rozmezí 130 - 140 cm; tyto údaje se vždy vztahují na výšku měřenou hůlkovou mírou. Zda jsou tito malí koně vhodní nejen pro děti, ale i pro dospělé, nezávisí ani tak na výšce koní, jako spíše na jejich hmotnosti. Hmotnost a zatížení kostry je zase otázkou plemenné příslušnosti. Většina původních, po staletí relativně čistokrevné chovaných plemen malých koní je kompaktní a natolik silná, že mohou nést i dospělé osoby. Původně byli malí koně chováni ne pro sportovní využití dětmi, ale proto, že byli ochotní, vytrvalí chodci v přírodních terénech, byli konstitučně silní, lehce živitelný, tedy z těchto hledisek efektivnější než koně velcí. Zvláště v horských terénech s nepříznivými povětrnostními podmínkami vznikla výkonná malá plemena jako např. hafling, fjord, islandský kůň atd. Jsou to dnes ideální plemena pro rekreační ježdění, neboť jsou dostatečně mohutná, všestranně využitelná, s velmi dobrým charakterem. V posledních stoletích se započalo v Anglii se šlechtěním jezdeckých a honebních typů koní pro děti vyšších společenských vrstev. Mimo původní pony plemena, jež jsou zde chována, vznikl křížením domácích plemen s orientálními hřebci britský jezdecký pony, na nějž se orientuje i chov jezdeckých ponyů německých. Rozhodujícím kritérium pro využití koně pony plemene v jezdeckém sportu jsou jeho drezurní a skokové vlohy. Tito koně však i při své dostatečné výšce (i přes 140 cm) často nemají dosti silný fundament a dosti velkou hmotnost, aby mohli být ježděni i dospělými jezdci, a děti jsou zase díky zvláštnímu temperamentu těchto koní občas přetěžovány. Při výběru ponyho pro dětského jezdce se nemá přihlížet jen k působivému exteriéru a ke schopnosti koně účastnit se sportovních soutěží, ale především k možnosti vícestranného využití.

Klub!

4. února 2009 v 12:56 | Babu |  infa a podobné
Ahoj, už je mi trochu líp, tak jsem se rozhodla, že ten klub založím. Doufám, že bude mít alespoň 3-4 členy, jinak by to za nic nestálo. Název klubu bude KOŇSKÝ SEN, doufám, že se vám to líbí. Zajímají mě vaše názory, tak písejte do komentíků a hlásněte v anketce...

P.S. Jinak new design asi nestihnu, ale pokusim se...

Vícechodoví koně

4. února 2009 v 10:02 | Babu |  koně a poníci
Názvem vícechodoví jsou označováni koně, kteří mimo krok, klus a cval dokáží jít ještě dalšími chody. K pochopení způsobu a půvabu těchto různých chodů je nezbytné vědět, že existují i další chody, zejména jinochod (pas). Ten je stejně jako klus dvoutaktním chodem, při kterém však vykračují současně pravá přední a levá zadní končetina a naopak (tzv. diagonální klus), ale současně končetiny stejnostranné, tedy levá přední a levá zadní a naopak. Takový chod je známý např. u velbloudů, ale i milovníci psů mohou obdobný pohyb pozorovat u svých čtyřnohých oblíbenců.Jízda na koni s tímto chodem - tedy na mimochodníkovi - je pohodlnější, zvláště tehdy, jsou-li chody lomené, přerušované, tedy když v jinochodu nedošlapují levá přední a levá zadní současně (stejně jako když je v normálním klusu došlápnutí levé přední a pravé zadní přerušováno a končetiny dopadají za sebou).
Při tomto chodu přejímají končetiny váhu jezdce rovnoměrně jako v kroku a jízda je tak příjemnější. Jako krok se stává se pak i pas a normální klus chodem čtyřtaktním. Tento čtyřtaktní chod se rozlišuje na tölt (rack), který je častější, a walk, foxtrott a saddle-gait. Rozhodující je i rytmus čtyřtaktního chodu a to, zda se kůň pohybuje s podpíráním jednou nohou (tölt) nebo s podpíráním třemi končetinami (walk). Pro běžné jezdce je nejdůležitější, že jsou čtyřtaktní chody pohodlnější. Tyto chody jsou koním vrozené, mohou být však výcvikem nebo určitými zásahy - bohužel též hrubšími, bolestivými - zlepšeny. Většina takovýchto vícechodových koní má velmi dobrý charakter. Americká plemena, u kterých se tyto chody vyskytují častěji, se selektují též na jejich lehkou jezditelnost. U islandských koní se zase vyžaduje velmi živý temperament. V jinochodu jsou ježděni v klusu, a to v "dostihovém" tempu.


Dopisovací papíry s koňmi

3. února 2009 v 10:01 | Babu |  koně a poníci
//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 51, formatId: 43, url: new String(window.location.href), cborder: '000000', cbackground: 'cc0000', ctitle: '33ffff', ctext: '000000', curl: '33ffff', simg: 0 }); //]]>

Hniloby kopyt

2. února 2009 v 10:00 | Babu |  Nemoce koní
Taky cítíte ten zápach při každém čištění kopyt? Potom máte problém s hnilobou kopyt.
Hniloba střelky je především problém správné funkce kopyta. Vidím jako nejdůležitější věc kvalitu rohoviny střelky a její hmotu - výšku a šířku a neustálý pohyb koně, nejméně 16 a nejlépe 24 hod. denně. Kvalita se zlepší a nárůst hmoty proběhne jedině když je vazivový střel mechanicky stimulován. I kopyta které se již vrací do fyziologicky správného tvaru a funkce se teprve začíná tvořit kvalitnější rohovina a střel stále trpí hnilobou a odlupuje se. U kopyta kde střelka nemá kontakt se zemí dochází k nedostatečnému prokrvování dystrofii a posléze i atrofii a hnilobě střelu. V důsledku hniloby a opakovaným zánětům střelu může dojít k tzv. rakovině kopyta.

Při silné hnilobě je potom někdy problém i po sundání podkov a snížení patek dosáhnout dostatečného kontaktu střelky se zemí. Při úpravách kopyt necháváme na střelce co nejvíce rohoviny odřízne se jen co se samo olupuje i za cenu toho, že některá část střelky je už částečně oddělená a podporuje vývoj hniloby ve vzniklé spáře. V extrémních případech i doporučuji boj proti hnilobným bakteriím pomocí chemických prostředků jako je dehet, dezinfekce, nebo mírně kyselé roztoky jen aby se střelka udržela co největší. V případě hluboké prostřední střelkové rýhy doporučuji do ní vtlačit vatu nebo gázu napuštěnou dehtem nebo dezinfekcí. Používaná dezinfekce ale nesmí být moc agresivní aby nepůsobila jako blistr ani zásaditá, nebo působící narušování rohoviny (jako třeba chlórové přípravky).

Ještě k vlhkosti. Věřím tomu že dlouhodobý pohyb v blátě vytváří na kopytech prostředí bez přístupu vzduchu a to napomáhá množení hnilobných bakterií. Zdravé kopyto si s tím ale poradí bez problémů, trochu horší situace je když koně stojí dlouhodobě na hluboké podestýlce. Kombinace trusu a moči narušuje rohovinu kopyt vysoká vlhkost podkladu vytváří příznivé podmínky pro množení hnilobných bakterií a nedostatek pohybu nedostatečně stimuluje střel k růstu. Potom může docházet i přes snahu majitele a podkováře k rychlejšímu rozpadu střelu než je jeho růst a to až k silně prokrvené tkáni.

Koním které mám na pastvině kopyta nečistím, pouze podle stavu kopyt upravuji jednou za 3 týdny až po 2 měsících. Koně se zdravými kopyty problém s hnilobou nemají. Dehet a dezinfekce jsou jen podpůrné prostředky ale problém nevyřeší.



Nemocná...

1. února 2009 v 12:04 | Babu |  infa a podobné
Takže, jsem nemocná, proto se babičce nejede, dobře, že jsem přednastavila ty články...

westernoví koně

1. února 2009 v 10:01 | Babu |  koně a poníci
Menší, šlachovití, obratní, v určitém rozsahu strakatí koně pod westernovými sedly, k tomu jezdci ve westernových jezdeckých botách a v kovbojských kloboucích - takový obraz se před několika desítkami let nabízel jen na filmovém plátnu.
Jezdecké výkony herců byly v těchto filmech velmi skrovné. Mnozí jezdci a přátelé jezdectví považovali tehdy westernové ježdění jenom za hrubé nakládání s koňmi ostrým uzděním a dlouhými ostruhami.
Americký způsob ježdění je určitá alternativa konvenčního jezdeckého sportu. Vyžaduje správný sed, dobré vedení koně jezdcem a perfektní gymnastiku koně, čímž se stává ježdění ohleduplnější. Jezdec i kůň mohou ukázat své umění a profesionalitu v četných soutěžních disciplínách a obtížnostních třídách. Již sama spolupráce jezdce s koněm při demonstraci třídění dobytka na velkých show může vyvolávat u diváků velký odbiv.
Z mnoha hledisek je westernový způsob ježdění pro jezdce a koně méně stresový a jeho zvládnutí mnohem snazší než u klasického drezurního ježdění. Při výběru a výcviku westernového koně je obzvlášť pozorně hodnocen klid, uvolněnost a dominance projevu prostého plachosti; to jsou vlastnosti, které moderní rekreační jezdci dokáží ocenit.
Požadavkům westernového ježdění vyhovuje kůň spíše menší než četní teplokrevní koně, snadno ovladatelný, kompaktní, dobře živitelný. Westernová plemena se již úspěšně chovají a rozmnožují v mnoha evropských hřebčínech a soukromých chovech. Pokud se s nimi setkáme, můžeme je pozorovat v soustředěném postoji na pastvinách, v otevřených stájích či v padocích.