26. prosince 2008 v 13:43 | Babu
|
Natolik jsme si přivykli vidět koně domestikovaného, třeba v podobě nájemných koní v jezdecké škole nebo krotkých poníků na poutích, že nás zarazí, spatříme-li ho v jeho přirozeném prostředí, ať už na otevřených pláních Ameriky, v australské divočině nebo na relativně mírných vrchovinách a blatech Velké Británie. Zapomínáme, že do našeho života nepatří jen z donucení, ale také svou povahou.

Žádné jiné zvíře nežije odedávna tak blízko člověku, žádným jiným jsme se nenechali tak fascinovat. Od počátků své domestikace nás se slepou poslušností doprovází do válek a často v nich také hyne. Byl naším nejdůležitějším dopravním prostředkem a dnes je naším společníkem při soutěžích a odpočinku.
Kůň je od přírody stádní zvíře. Každý majitel vám potvrdí, že koně vypuštění společně na pastviny se vytvoří ,,klovací pořádek" neboli hierarchii a budou se držet převážně ve skupině, i kdyby patřili k naprosto odlišným typům a plemenům. Podobně se divocí koně zpravidla sdržují do stád složených z rodinných skupin o jednom hřebci, pěti či šesti klisnách a jejich potomcích. Ve stádu spí, hrají si a krmí se (divoký kůň se pase až čtrnáct hodin denně) a přitom stále dávají pozor, zda se neblíží nebezpečí.
Jeho osud je vždy propojen s osudem člověka. Přesto jsou některé končiny naší planety dosud obydleny divokými koňmi a bylo by neštěstí, kdyby se to mělo změnit. Dokud platí Darwinův zákon přežití nejschopnějšího, bude se kůň i v dalších letech dál vyvíjet, prospívat a sloužit člověku
Ahojky na mém blogu je bleskovka pokud chceš a máš chuť tak se zapoj budu ráda páááá